Jedna věc je u Androidu jistá – s každou novou verzí systém více omezuje aplikace běžící na pozadí. Cílem je chránit baterii, která je pro většinu uživatelů stále jednou z nejcennějších součástí chytrého telefonu. Aplikace totiž mohou výrazně ovlivnit výdrž zařízení, pokud jim systém dovolí neomezeně běžet nebo spouštět procesy, kdykoli chtějí.
Aby tomu Google zabránil, Android již řadu let používá různé nástroje pro správu spotřeby – například JobScheduler, AlarmManager či WorkManager. Tyto systémy rozhodují, kdy se mají naplánované úlohy skutečně provést. Buď v přesný čas, nebo v okamžiku, který je z hlediska baterie nejvhodnější. Pro úlohy, které vyžadují okamžitou pozornost, například stahování souborů nebo přehrávání hudby, mohou vývojáři využít tzv. foreground služby, jež ale musí být doprovázeny viditelným oznámením pro uživatele.
Google si však uvědomil, že i tato pravidla mají mezery. Systém sice kontroluje, kdy úlohy běží, ale už nehodnotí, kolik energie skutečně spotřebují. Proto vznikl ambiciózní projekt The Android Resource Economy (TARE).
Fotogalerie
TARE měl přenést principy makroekonomie do správy zdrojů. Vytvořit virtuální ekonomiku, kde by baterie představovala měnu a každá úloha by měla svou cenu. Aplikace by si musely „platit“ za provedení úkonů, zatímco systém by přiděloval energii podle jejich přínosu pro uživatele.
I když byl projekt v roce 2024 zrušen, šlo o jeden z nejzajímavějších pokusů Googlu, jak systémově omezit „plýtvání energií“ a zároveň udržet výkon aplikací v rovnováze. Myšlenka virtuální ekonomiky baterie mohla být začátkem úplně nové éry správy zdrojů na Androidu. Ale leckomu by se nejspíš nelíbila.
