Když rozbalím nový smartphone, čekám čistý start. Přihlášení ke Googlu, nastavení tapety, přenos dat a konečně používání zařízení. Realita je ale často trochu jiná. Ještě než si telefon přizpůsobím podle sebe, čekají na mě složky s hrami, aplikace výrobců, alternativní obchody nebo doporučené služby, které jsem si nikdy neobjednala.
U levnějších modelů za několik tisíc korun jsem to dlouho brala jako drobný kompromis. Výrobce ušetří na některých komponentech a já dostanu velký displej, slušnou baterii nebo moderní vzhled za nižší cenu. Jenže za těmito aplikacemi se často skrývá mnohem větší obchodní model.
Předinstalovaný software totiž nemusí být jen náhodný balast. Každá ikona navíc může představovat placené místo, partnerskou instalaci nebo možnost získat část peněz z pozdějšího nákupu. Smartphone tak nemusí vydělávat pouze ve chvíli, kdy si ho koupím. Může generovat příjmy ještě dlouho poté.
Mohlo by vás zajímat
Otevřené přiznání od Nothing
Neobvykle otevřeně o tom letos promluvil Nothing. Při uvedení modelu Nothing Phone (3a) Lite značka vysvětlovala, proč se v telefonu objevily partnerské aplikace Facebook a Instagram.
Argument byl jednoduchý: levnější telefony mají mnohem menší prostor pro zisk z hardwaru. Výrobci proto hledají další zdroje příjmů a jedním z nich jsou právě softwarové služby, reklama nebo partnerské aplikace.
Neznamená to, že každá předinstalovaná aplikace automaticky snižuje cenu telefonu o konkrétní částku. Takové smlouvy veřejně známé nejsou. Je ale stále jasnější, že svět levných Androidů už není postavený pouze na prodeji zařízení.
Výrobci prodávají pozornost uživatele
Nejcennější okamžik přichází při prvním zapnutí. Telefon je nový, uživatel ještě nemá vlastní aplikace a každé doporučení má mnohem větší šanci na úspěch.
Právě proto se objevují nabídky během úvodního nastavení, doporučené aplikace na domovské obrazovce nebo vlastní obchody výrobců. To, co uživatel vnímá jako „doporučení“, může být pro firmu reklamní plocha.
Xiaomi například na některých trzích využívá vlastní reklamní ekosystém propojený se službami jako GetApps, Mi Browser, Mi Video nebo Mi Music. Vývojáři aplikací zde mohou platit za propagaci, stažení nebo návrat uživatelů.
Podobné principy využívají i další značky. U některých telefonů Oppo, Redmi nebo Vivo se mohou objevit aplikace třetích stran už při prvním spuštění. Rozdíl je často v regionu, konkrétním modelu a verzi systému.
Fotogalerie
Samsung ukazuje, že nejde jen o levné telefony
Bloatware není problém pouze nejlevnějších zařízení. I prémioví výrobci řeší, jak ze svého ekosystému získat další příjmy. Samsung například dlouhodobě buduje vlastní služby kolem telefonů Galaxy, od obchodu Galaxy Store až po různé předinstalované aplikace. A z placených aplikací, her nebo nákupů uvnitř aplikací získává podíl z transakcí.
Rozdíl mezi levným a drahým telefonem tedy není v tom, zda výrobce přemýšlí nad dalšími příjmy. Rozdíl je spíš v míře a v tom, jak moc uživatele tyto služby obtěžují.
Stejné logo na krabici neznamená stejný software
Jedna z největších komplikací je, že Android telefon není všude stejný. Stejný model může mít v Evropě jinou výbavu aplikací než v Asii, Africe nebo na domácím trhu výrobce.
Do výsledku vstupuje nejen značka telefonu, ale také místní regulace, operátor, distributor a konkrétní firmware. Proto jeden uživatel tvrdí, že jeho telefon je čistý, zatímco jiný u stejného modelu řeší desítky nepotřebných aplikací. Právě software se tak stává jedním z faktorů, které bychom měli při nákupu sledovat stejně jako fotoaparát nebo výkon procesoru.
Předinstalované aplikace přitom samy o sobě neznamenají, že je telefon špatný. Někomu několik ikon navíc nevadí, pokud díky nim získá zařízení za lepší cenu. Problém nastává ve chvíli, kdy aplikace nejdou odstranit, posílají nechtěná upozornění nebo zabírají prostor, který by uživatel raději využil jinak.
