Společnost Suno, která patří mezi nejznámější platformy pro generování hudby pomocí umělé inteligence, čelí jednomu z největších skandálů ve své historii. Rozsáhlý únik interního zdrojového kódu totiž podle dostupných informací odhalil, že firma při vývoji svých AI modelů využívala miliony skladeb získaných z hudebních služeb, jako jsou YouTube Music, Deezer nebo Genius. Zveřejněné materiály navíc mohou výrazně posílit probíhající soudní spory s velkými hudebními vydavatelstvími.
Celá kauza přichází v době, kdy se po celém světě vede intenzivní debata o tom, kde končí oprávněné využití veřejně dostupných dat a kde začíná porušování autorských práv při trénování systémů umělé inteligence.
Mohlo by vás zajímat
Miliony skladeb i tisíce hodin hudebních databází
Podle uniklých materiálů obsahovala interní infrastruktura Suno databázi s více než dvěma miliony skladeb získaných z YouTube Music. Kromě toho měly být při trénování modelů využity také:
- více než 12 000 hodin hudby ze služby Deezer,
- přes 17 000 hodin textových dat z platformy Genius,
- více než 62 000 hodin zvukových efektů a nahrávek z databáze Pond5.
Součástí uniklého kódu byly údajně také instrukce pro automatické filtrování obsahu tak, aby systém zpracovával pouze hudební nahrávky a vynechával ostatní typy souborů. To naznačuje, že celý proces byl navržen jako systematické získávání dat určených přímo pro výcvik AI modelů.
Soudní spor dostává nový rozměr
Únik přichází ve velmi citlivém okamžiku. Suno již delší dobu čelí žalobě ze strany americké asociace hudebního průmyslu RIAA, která zastupuje největší světová vydavatelství včetně Universal Music Group, Sony Music a Warner Music Group.
Firma dosud argumentovala tím, že při trénování využívá veřejně dostupná data a že takový postup spadá pod princip takzvaného „fair use“. Pokud se však autenticita uniklých materiálů potvrdí, může být pro společnost mnohem obtížnější obhájit tvrzení, že nešlo o cílené stahování chráněného obsahu z konkrétních hudebních služeb.
Výsledek tohoto případu přitom nebude důležitý pouze pro Suno. Může ovlivnit celý segment generativní umělé inteligence, protože podobné otázky dnes řeší i řada dalších společností vyvíjejících AI modely pro text, obrázky, video nebo hudbu.
Hackeři získali také údaje o zákaznících
Únik se netýkal pouze zdrojového kódu. Útočník se podle dostupných informací dostal také k části zákaznické databáze obsahující e-mailové adresy, telefonní čísla a omezené platební informace spravované prostřednictvím služby Stripe. Nešlo sice o kompletní údaje platebních karet, přesto jde o citlivé informace, které mohou být zneužity například při phishingových útocích.
Kontroverzi dále zesiluje skutečnost, že Suno své uživatele o incidentu veřejně neinformovalo. Společnost údajně vyhodnotila situaci jako omezený bezpečnostní incident a uvedla, že vzhledem k rozsahu uniklých dat neměla zákonnou povinnost zákazníky kontaktovat.
Dopady pocítí celé odvětví AI
Kauza znovu otevírá otázku, jakým způsobem by měly společnosti získávat data pro trénování AI modelů. Zatímco technologické firmy často tvrdí, že bez rozsáhlých datových sad nelze moderní AI vyvíjet, vlastníci autorských práv požadují jasná pravidla a odpovídající licencování obsahu.
Situace se navíc netýká pouze Spojených států. Evropská unie postupně zpřísňuje regulaci umělé inteligence prostřednictvím AI Act a stále více se zaměřuje také na transparentnost trénovacích dat. Budoucí rozhodnutí soudů tak mohou ovlivnit nejen americký trh, ale i způsob, jakým budou AI služby fungovat v Evropě i dalších regionech světa.
Pro Suno představuje aktuální únik dvojitý problém. Vedle možných právních následků bude muset firma řešit také otázku důvěry uživatelů, kteří nyní mohou zpochybňovat nejen bezpečnost svých dat, ale i transparentnost fungování celé platformy.